KomiksFest počtvrté. Přivezl Anderssona, Abadzise i další áčka

KomiksFest!, víte, KomiksFest!, to je, jak známo, abych tak řekl, komiksové setkání, jak vidno z názvu, že ano. Takříkajíc festival komiksů, což jsou, jednoduše řečeno, obrázkové příběhy, tedy něco, co je na pomezí filmu a prózy, a jaksi je to tu u nás celé čím dál víc, tedy jaksi, populární. A to i přes vakuum v komiksu, které ještě mnozí pamatují.

Trocha inspirované poezie pro pochmurnou sobotní šedotu

Jsou básně ze vzduchu a pak jsou básně ze života. A právě z těch druhých bych chtěl dnes citovat pro potěchu lidského neumdlévajícího ducha. Získal jsem nový zdroj inspirace, který není těžký k rozpoznání a který by mohl do budoucna přinést ještě zajímavé poznatky a i snad verše. Tedy nechte se nyní pozvat hádejte kam?

Na Petra Muka do Kroměříže aneb nečekaná kulturní aktivita

Tak jsem se tak nějak ocitl ve čtvrtek v Kroměříži. Zase jednou. Co jsem tu dělal a dělám, je vedlejší, dnes půjde o to, že jsem se čistě náhodou dozvěděl, že tu zpívá, zrovna dneska Petr Muk. V Praze bych na něj asi jen tak nešel, ale tady, na zapadlém venkově jsem neodolal. I šel jsem se podívat, jak Muk šíří osvětu kulturní po zemích moravských.

“Láskyplné” povídky jsou poutavě velkolepou oslavou naivity

Druhá povídková kniha Idy Sebastiany se jmenuje „Láskyplné“ povídky. Těmi uvozovkami se autorka snaží dát najevo, že s tou láskou to nebude až natolik žhavé. Stejně dobře, a možná že ještě lépe, by se přívlastek mohl znít „naivní“. Naivita člověka jako bytosti je zde totiž ústředním tématem ještě daleko více než láska, která jí je podřízena.

Ze Sex Pistols se už zase střílí. Tentokráte v komiksu

Komiksy o hudebních kapelách, které jsou něčím výjimečné, se zpravidla vyznačují tím, že ničím moc výjimečné nejsou. V zásadě to ale nevadí, protože cílová skupina podobných děl je zcela odlišná od klasických konzumentů komiksu. Podobné počiny patří do vlastního subžánru a fanoušci toho kterého zpěváka budou téměř vždy nadšení.

FX-con již potřetí aneb takové bláznění Poděbrady neviděly

FX-con – největší a mezinárodní akce věnovaná filmovým efektům u nás. Tento víkend proběhl v Poděbradech již její třetí ročník. Hlavním organizátorem je pak filmový mág Vlad Taupeš, který se narodil v Rumunsku a nejspíše skutečně bude přímým potomkem hraběte Draculy. Ale o toho letos nešlo. I když vlastně taky…

KomiksFest! byl zahájen, a to s veškerou možnou pompou

Je to zvláštní a nečekané, ale rok se s rokem sešel (miluju tohle rčení) a my tu máme další Komiksfest. Celé to začalo včera velikou Open party v Dlouhé ulici, kde byl takový nátřesk, že to v osm zavřeli a další lidi prostě nepouštěli. Celá akce byla frý, kůl a in, ale zkušené oko Šumařovo by se vsadilo, že čtenářů komiksu tam moc nebylo…

Almanach Wagon záletně četl v přeplněném Carpe diem

Takže čtení Wagonu. Něco napsat se o tom musí, protože i když už všichni tuší, že tyhle večery nebývají špatné, je dobré říci, jak dobré to doopravdy bylo. Tudíž si zase vezmu slovo a budu hodnotit, což bych jako Francouz nikdy nemohl. Tak tedy Lichtenbergová, Lipár a Pazdera Payne. Docela silná sestava.

Asterix slaví padesátiny a tak nějak nám už začíná senilnět

Asterix s Obelixem slaví padesátiny. Neznám nikoho, kdo by jim to nepřál. Dokonce i to narozeninové album se dalo čekat. Ovšem po třiatřicátém dobrodružství Nebe mu padá na hlavu se na něj nedalo čekat bez obav. Co tedy nakonec dostali k narozeninám? Předraženou knihu pastišů…

Město andělů, město hříchu, bohů. Nuda. Je tu Kruté město!

Město, které tak trochu připomíná les ze Záhady Blair Witch, nebo třeba Silent Hill. Hříchu tu je tolik, že by i Sin City mohlo závidět, a takových úchylů, jako byl ten ze Sedmičky, tu je nepočítaně. Tak to je Snowtown, Kruté město tam za mostem, kde se střílí po kamionech, které sem vezou jídlo a zásoby…