Buddha na každý den aneb osvícení po středoevropsku

Místo, kde dosáhl Buddha osvícení, jsem navštívil. Budiž nám útěchou, že i v Bodh Gaye je duchovní stopa mimo dobu festivalu zesláblá a s jedním to zacloumá zejména pod stromem osvícení. Ale to, čeho jsme svědky v současné době u nás, je vážně poněkud úsměvné. Navíc se k nám dostává pouhý odraz x-té vlny, v níž se Buddha stává popikonou.

Čikori zase válcují českou hudební scénu. Halelujá!

Jen co jsem se vrátil z Milána, došlo mi, že je ono úterý, kdy Iva Bittová společně s obnovenými Čikori hraje v Paláci Akropolis. A co myslíte? No ano, šel jsem si koupit lístek. Dlužno podotknout, že 500 Kč byla cena přepálená (v Brně hráli den předem za 350), což se projevilo na návštěvnosti. Ale kdo ty peníze dal, neprohloupil.

Jak jsme v Miláně navštívili velkého Umberta Eca

Tak jo. O svojí práci jsem na blogu nikdy nepsal. Nebyl pro to důvod. Ale věci se změnily a práce najednou poskytuje materiály k psaní, o které se chci podělit. Minulé pondělí jsem se ocitl v bytě Umberta Eca, za kterým jsme jeli, aby podepsal výtisky svého nového románu Pražský hřbitov. A dal rozhovory pro Víkend MF Dnes a Reflexu.

Vinobraní a slavnosti všeho druhu jdou na d(s)račku

Zase víkend u burčáku. Po dlouhé době mě to vytáhlo k blogu. Je to totiž český fenomén, který dokonale podtrhuje všechny stereotypy, které o nás panují. Vyrazíme kamkoli, kde se prodává bahno s poetickým názvem burčák. K tomu nám hraje dechovka, nebo Divokej Bill. Stánkaři všech barev nám prodají svoje ohavnosti… Je krásně.

O opékání „párků“ aneb Já bych vás všechny hnal…

Včera byly čarodějnice, což je pravý čas, kdy napsat tento článeček. Ono totiž právě v tento den se koná pro většinu lidí první opékání špekáčků a jiných uzenin nad otevřeným ohněm. Pro některé je to taky jediná příležitost, ale pro mě, jako milovníka karcinogenů vytvořených nad plameny, je to zkrátka zahájení nové sezony. A je čas zavzpomínat.

Béda objevuje Ameriku: Lookout Mountain – bojiště bohů?

Kamarád B. Štauber se vystěhoval do USA. Když už tam je, tak se rozhodl, že prozkoumá pravdivost některých knih. Kdo četl opus Neila Gaimana Američtí bohové a nevynechal i bonusové texty, které ve vydání z roku 2007 byly, musel být zaujat autorovým vyjádřením k jeho verzi místopisu navázaného na příběh samotný.

Indický deník XIV aneb Rámdžila a upálený Šumař na konec

To si čas tak v Orche plyne, že to skoro ani nevnímáte. Navíc internet je pomalý, někdy nejde i dva dny v kuse, a tak se ani psát nechce. Ale musím popsat další příjemnou náhodu (a jednu nepříjemnou). Zrovna, když jsem se zde uplacíroval, začal zdejší festival Rámdžila, během jehož šesti dnů sehrají herci celou Ramajanu.

Indický deník XIII aneb Jeden míček vládne všem

Už jsem říkal, že budu muset napsat aspoň něco o kriketu, protože ten se tu nejen hraje všude, ale Indie letos pořádala mistrovství světa, a tak se celá Indie dívala jen a jen na něj. To znamená, že se na něj dívali i Zápaďáci a já s nimi. Ten sport je mi sympatický a je mi líto, že mistrovství skončilo už v sobotu, a to i přesto, že dopadlo skvěle.

Indický deník XII aneb Co dobrého na zub si dát v Orche

Orcha je zvláštní, zvláštní místo. Zatímco jinde se vás ptají na jméno, protože se z vás snaží vytáhnout prachy, tady se vás ptají proto, že si s vámi chtějí popovídat a pokud možno hne pozvat na čaj. Na prachy taky pochopitelně dojde, ale pouze v případě, že o nadhozenou udičku projevíte zájem. Předtím vás klidně i nakrmí.

Indický deník XI aneb Tolik štěstí i tolik smůly nosí Orcha

Milý deníčku, dnešek se zatím jeví jako nejrozporuplnější den z celého mého cestováního. Dvě bezva kliky a k tomu jeden pech, který je bez obtíží setře. Orcha je krásná, ale oázou klidu, na kterou jsem byl připraven, není ani zdaleka. Zabral ji Hollywood, který tu točí svůj poďobaný film. To znamená, že není kde spát. Ale vezměme to hezky popořádku.