I dvacka se počítá – rozvleklý fejeton toho shonu

A je to tu, chvíle pnutí. Chvíle naplnění potřeb – a potřeby je třeba plnit. Ale takovéhle… Člověku je poněkud stydno říkat ty věci, které před ním říkali básníci, spisovatelé a pisálci.

Read Full Post »

Vajglové drámo na Náplavce aneb kdo je ta špatná?

Po práci bylo tak hezky, že jsem i já podlehl svodům jarního podvečerního slunce a vydal se popít pšeničného piva na Náplavku. Sluníčko, vzdoušek od vody… Ale ejhle. Jak jsem dosedl, zjistil jsem, že si připadám jako u Voka, protože z prava i zleva kouřily nějaké dorostenky. Pamětliv východního moudra, že to pomine, čekal jsem, až dokouří. Že ale hodí toho vajgla do vody, to jsem nečekal…

Read Full Post »

Uvězněni na trajektu před Lombokem a pak na něm

Můj milý deníčku. Včera jsem ani nepsal, protože krom toho, že jsem se spálil (ale jenom na ramenech) a nálezu mimozemsky vypadajících korýšů, jimž podobné jsme nikdy nevidělu, se vlastně nic zvláštního nestalo.

Read Full Post »

Já si tu topinku otopinkuju aneb Trable s topinkovačem

Téma pátečního fejetonu je neobvyklé. Topinkovač. Zjistil jsem, že je to kromě lednice snad jediný elektrospotřebič, který v kuchyni skutečně potřebuji. Chleba uďte čerstvý, nebo opečený. Jinak to nejde. Ale jaké trable jsem s ním zažil v posledním půlroce, to se snad ani nechce věřit. Inu, laciný, třikrát placený, dá se říci, ale mám ho!

Read Full Post »

Jak se nejlépe vypořádat se stresem aneb perem a kopem

Mám souseda. Je mu pětadevadesát. Do důchodu šel jako hlídač ve věznici nebo kýho výra v pětačtyřiceti. Takže je v důchodu déle, než byl předtím na světě. Nevadil by mi. Ani trochu. Kdyby nebyl hluchý jako největší poleno, co znám. Dnes ale zase pomyslný pohár přetekl a já se rozhodl jít za ním – jako každý půlrok.

Read Full Post »

O hře, která se dnes už nemůže jmenovat Zkrocení zlé ženy

Tak jsem si nějak uvědomil, že i ten Shakespeare stárne. V posledních letech nám dokonce stárne daleko rychleji než kdykoli předtím. Proč? Protože se dostáváme do nové, genderově vyvážené doby, v níž některé středověké stereotypy prostě již nelze více tolerovat. Podívejme se dnes blíže na Zkrocení zlé ženy.

Read Full Post »

O tupém stádu, jízdě tramvají č. 9 a zabíjení draků k tomu

Pomalu uvažuji, že založím speciální rubriku na zážitky z MHD. Nebo napíšu něco na způsob nových povídek z Malé strany a zejména z tramvají. Dnešní je taky dobrá a bohužel přináší další důkaz o tom, že náš národ se mění pomalu, ale za to velmi jistě, v tlupu stádních nemyslících troglodytů. Stalo se vám to takhle z rána…

Read Full Post »

Jak se pojišťují nepřátelé českých zemí před ztrátou hlavy

Jel jsem takhle autem, když v tom na Českém rozhlase 2 začali vysílat legendu o meči sv. Václava. Pokud ji neznáte, nebo jste ji neslyšeli tak dlouho, že jste na ni zapomněli, čtěte dál. Také jsem si při poslechu uvědomil, že nepřátelské hlavy českého národa zůstanou na svých místech. Také proto, že sedí na magistrátu a jistí si to…

Read Full Post »

O hrůzách teleshopingu aneb Čecho-Decho bych vám nepřál

Televize je vážně zlo. Nebýt návštěvy u rodičů, třeba se nikdy nedovím, že Maxim Turbulenc prodávají přes teleshoping „Čecho-Decho“, šest hodin dechovky v jejich „nezaměnitelné“ úpravě. Nevěděl bych asi ani, že na podobné úrovni (tedy hlavně klávesy a hodně basů) dekapitoval Svěcený Vivaldiho. Všichni zaslouží na hranici. I s tou televizí.

Read Full Post »

Farmáři aneb Proč bych nikdy nechtěl pracovat v zemědělství

Tak vám nevím. Kdykoli se teď podívám do novin a náhodou se tam píše o našem zemědělství, dozvídám se, že naši farmáři to a naši farmáři tamto. Farmáři? Ksakru, jací naši farmáři? Vím, že pár drůbežích farem tu bylo vždycky, ale těch bylo skutečně poskrovnu. Zato statků a statkářů bylo, pokud se nemýlím, nepočítaně.

Read Full Post »