Jak jsem chytil raritního pokémona – Martina P.

To bylo tak. Jezdím domů kolem Klamovky, kde jsou hned tři pokéstopy vedle sebe, hráči na ně často nahází vábničky a sedí přímo mezi nimi. Jel jsem z lovu Bourbonsaurů, ale neodolal jsem, vábničky vábí víc hráče, než ty elektronické mrchy. A vykysl jsem tam do půl desáté. Už se tak balíme, a v tom dole na cestičce přímo pod námi kočár, matka, a dva dospělci, jeden útočí na druhého, že ho zabije, druhý křičí „nechte mě, já vás neznám“ a vypadá to, že nějaký ožrala napadl pár vracející se z centra.

Read Full Post »

Devadesát procent žen v České republice neví co s obočím

Tohle tvrzení na mě jen tak bez varování vypálila kamarádka. Mezi řečí o focení. Na chvíli jsem se zarazil a nechal si to zopakovat. Vzhledem k tomu, že má hezké obočí, ví, o čem mluví. Dochází mi to taky. Na rozdíl od úpravy ohanbí je totiž úprava obočí zřetelně viditelná na první pohled na ulici. A neříkejte, že se taky nedivíte, když se divíte docela často!

Read Full Post »

Noční boj o investituru aneb tohle je můj dárek!

Všiml jsem si, že bloggeři dnes často informují o různých výrobcích. Taky píší o tom, jak je rozbalovali. Nebo to rovnou fotí. Zaujalo mne to a rozhodl jsem se, že něco podobného udělám s nejlepším dárkem od Ježíška. Bohužel rozbalování nafoceno nebude, protože obal během roku rozcupovala některá z koček mojí drahé mateře, naštěstí samotnému polštáři z líné pěny (a je to venku) se nic nestalo.

Read Full Post »

Kšeft za všechny prachy aneb vyfoť Vánoce

Mám štěstí na bizarní zakázky. Přímo talent na ně mám. Nedávno jsem moderoval diskusi s Andrzejem Sapkowskim a až při příchodu na místo konání a spatření Mistra, tedy konkrétně stavu, v jakém se nalézal, mi začal po zádech stékat studený pot. Kdo ho znáte, víte proč. Ale dopadlo to dobře. S tím, co mám na stole teď, už mít takové štěstí asi nebudu… Mám nafotit Vánoce pro turistickou agenturu.

Read Full Post »

Jak zenové je býti pasažérem aneb meditace v praxi

Každý to zná. Ale občas se události zřetězí tak, že máte pouze dvě možnosti. Vybuchnout, rozkrájet všechny kolem na nudličky a pak to samé udělat se sebou, zbláznit se na místě, prchnout do lesů atd. atp. A nebo se tomu – a hlavně sami sobě – škodolibě smát. Když to zvládnete bez škodolibosti, Buddha vás pochválí. No fakt.

Read Full Post »

Lanta, ostrov, kde sloni dávají dobrou noc spolu s ostrorepy

Přibyl jse do chýše mých známých, kam jsem byl pován. Domek, říkali, že tu mají. Když mě od strážní budky vedli směrem k novému bydlu, nemálo jsem musel skrývat rozpaky. Domek na kopci s výhledem na moři je pořádná vila s bazénem, do které se vejde pohodlně tak dvanáct lidí. A mají tu bazén a palmy.

Read Full Post »

Z Kambodže do kanálů Bangkoku. Opravdu. Do písmene.

Noční bus do BKK a pak výlet v hlavním městě do hlavního města. To je předmětem dnešního písání. Myslel jsem si, že to bude zase legrace. A nespletl jsem se. Přijeli pro mě už o půl druhé v noci, mělo se jet ve dvě. Ve dvě se pochopitelně nejelo. Jelo by se… Kdyby…

Read Full Post »

Dnes o khmérských památkách a tisíci slonech a vůbec

První den jsem stihl objet největší penzum chrámů a chrámečků, ale lístek je třídenní – a vědí proč. Nenudíte se tu ani jeden z dní, jen je obtížné všechno vymyslet tak, abyste se dostali i na místa, která jsou vzdálena klidně i čtyřicet kilometrů od města Sian Riep… Ale stihnout se to dá.

Read Full Post »

Za masážemi do Indočíny aneb fakt si dávejte pozor

Než se vypravím ve dvě ráno autobusem do Bangkoku, mám ještě spoustu času, abych napsal blog. Nebude jen o chrámech, shrnu také svoje kušenosti s místními masážemi. A věřte mi, že je o čem psát, protože zejména místní zážitek je nesrovnatelný s tím, co jsem doposud zažil…

Read Full Post »

Nejen Tin Tin jel do Kambodže. Šumař taky.

Zažil jsem toho hodně, za tu chvíli, co jsem zase nepsal. Bohužel jako jednu z nejsilnějších událostí musím popsat nehodu svého milovaného foťáku. Fotí, ale hořčíkové tělo prasklo při pádu. Ovšem také jsem se dostal do Kambodže, kde prolézám Angkor Wat a další chrámy…

Read Full Post »