Jsem tu už třetí rok a nějak jsem si zvykl, i když takové sousedy jsem ještě nikdy nikde neměl. Doufám, že už mít ani nebudu, ale má to svou poezii. Určitě je tu ještě co zaznamenávat, protože ti lidé lidičkovstvím vynikají. Pronikají do společného prostoru, močí v něm, píší vzkazy křídou… Každý jak umí. Je to prapodivné místo.
Archive for the ‘Šumařova poezie’ Category
Bydlím ve starém domě s načichlými stěnami
Posted in Šumařova poezie, tagged poezie on 06/01/2015| Leave a Comment »
Znovuoživený a stále novoroční koutek poezie pro všechny
Posted in Šumařova poezie, tagged poezie on 03/01/2011| Leave a Comment »

Střepy ze sklenice poezie poznamenané krajem u Pálavy
Posted in Šumařova poezie, tagged Morava, poezie on 26/07/2010| Leave a Comment »
Sledoval jsem zase z okna jižní Moravu. A nejen z okna, přiznávám, zase jsem ji pil plnými doušky ze sklenky se stopkou a prohlížel si ji přes žlutavé víno. Co je to za pocit, který tu na člověka sedá? Co je to za pocit, který nutí podívat se hlouběji k sobě samému než jinde na světě? (Celý příspěvek…)
Horkoletní kout poezie hledící zpět i směle k příštím veršům
Posted in Šumařova poezie, tagged poezie on 27/06/2010| Leave a Comment »
Nějak mi usíná kout poetický i léna blogová. Měl bych to napravit i v napařeném parnu. Ne že by nebylo co. Ono není kdy. Ale prázdniny se blíží a s nimi i snížení počtu čtenářů, takže bych mohl zase vyvinout nějakou aktivitu a nechat tu pár veršů, které se mi poslední dobou vyrojily. Dnes ty vážnější, příště veselé… (Celý příspěvek…)
Světoknihový kout poezie aneb honem na výstaviště dneska
Posted in Uncategorized, Šumařova poezie, tagged poezie on 15/05/2010| Leave a Comment »
A zase sobota, tentokrát světoknihová. Kdo půjde mezi knihy, schová se před deštěm, kdo vstoupí do knih, schová se před světem. Je jich tam spousta a voní novým papírem a lepidlem i tiskem. Kdo nemá rád knihy? Nevím o takových lidech. Snad jen o ignorujících, ale ty potom taktéž ignoruji. I v poezii. (Celý příspěvek…)
Neodbytný kout jarní poezie pro vnímavá oka a ucha je tu
Posted in Uncategorized, Šumařova poezie, tagged poezie on 08/05/2010| Leave a Comment »
Nezdá se to, ale už je tam květen. Tam za oknem. Tady uvnitř se nic nemění, vzduch stojí a bojí se pohnout, protože by rád už těžknul vším tím slunečním horkem, které ale ne a ne. Stejně ani já se nehýbu, zůstávám beztvarý a čekám, až se to zase jednou stane. Jednou. Jednou to totiž přijít musí. Budu připraven. (Celý příspěvek…)
Krutojarní básňotexty z hlubokoříčních slepých ramen
Posted in Uncategorized, Šumařova poezie on 24/04/2010| Leave a Comment »
S jarem přicházejí divné nálady. Dřív přicházely i ledy, ale to už je pryč a dneska o kru na řece nezavadíte. Kdo ví, co všechno se proto může skrývat na dnech řek, když jim už nic neorá každé jaro dno? Možná je to lepší nevědět, když se koukáte do kalných jarních vod, ze kterých páchnou zbytky zimy… (Celý příspěvek…)
Sobotní ráno obléklo si poezii z popelínu, ale je jaro
Posted in Šumařova poezie, tagged poezie on 10/04/2010| 1 Comment »
Je sobota, jak se zdá, je sobota a šedivá. Po lešení za oknem běhají ňácí chlapi a dešťomrak nad Prahou natahuje drápy až k Malé Straně, kde se nalézám. Však ještě chvíli a půjdu také tam, kde jarní blankyt roztahuje přízi, kde ptáci zpívají a kde kvetou břízy pro rozkoš vezdejších alergiků. Jaro je zpátky. Zas jsme měli kliku. (Celý příspěvek…)
Sobotní poezie o opouštění věcí, lidí a realit, které studí
Posted in Šumařova poezie, tagged poezie on 13/03/2010| Leave a Comment »
My čekali jaro… Znáte tu písničku. S tím, co je za oknem, touží člověk utéct. Zmizet a ztratit se ze zdejšího bytí do nějaké nepravděpodobné reality orientálních tržišť plných datlí. Zrovna začíná sezona manga, víte to? Na Andamanech teď stojí osm korun za kilo. A neříkejte mi, že to není poezie… Ale vraťme se zpět do zimy a chladu. (Celý příspěvek…)
Ještě stále sněžná poezie spadající ku konci bílého týdne
Posted in Šumařova poezie, tagged poezie on 20/02/2010| 3 komentáře »
Sobota je v Praze do jara a na Moravě do zimy ještě. Při přejezdu přes Vysočinu si připadáte jako při vjíždění do tajemné krajiny mlh a chvílemi nevíte, neopouštíte-li skutečně tento svět. Ale bude prý jaro. Slibují to. Jednou sníh odtaje a zjeví se všechno, co pod sebou pohřbil. Zmrtvýchvstání velikonoční. A bude zeleno, a ne bílo, a všichni se budou chodit ven hřát… (Celý příspěvek…)