Noční boj o investituru aneb tohle je můj dárek!

Všiml jsem si, že bloggeři dnes často informují o různých výrobcích. Taky píší o tom, jak je rozbalovali. Nebo to rovnou fotí. Zaujalo mne to a rozhodl jsem se, že něco podobného udělám s nejlepším dárkem od Ježíška. Bohužel rozbalování nafoceno nebude, protože obal během roku rozcupovala některá z koček mojí drahé mateře, naštěstí samotnému polštáři z líné pěny (a je to venku) se nic nestalo.

Read Full Post »

Mezi kuchyní a obývákem – to jsou bitvy na území nikoho

Mezi kuchyní a obývákem mám skleněné dveře. V kuchyni se netopí, a tak jsou dveře přivřené. Obě moje kočky je umí otvírat. Chiméra pouhým vztyčením se na zadní a opřením ze strany jedné, nonšalantní fackou ze strany druhé. Hopki nemá váhovou výhodu, a tak vždy brblá a trvá to. A aby si to vynahradila, číhá za těmi dveřmi.

Read Full Post »

Jak vpadlo do Chiméřina života malé kulaté hnědé kotě

Jedna ze základních Chiméřiných vlastností a možná že dokonce i poslání je, že se pokládá do nejrůznější důstojných pozic a pózuje pro kamery světa. Je ztělesněná blahosklonnost a noblesa. Dokonalá dáma. Ale zkuste si zachovat tvář, když na vás s odrazem, a tedy z výšky dopadne hnědé britské kotě…

Read Full Post »

Prodám britské kotě. Ač mi to žíly trhá a nechci ji dát

Tak nám tu zbyla mladá Bella. Nikoli stará bela, jak by si někdo mohl myslet. Kotě, krásné, britské rozmazlené a čokoládové mělo od prvních dnů života zájemce, kteří jej prý budou uctívat a sloužit mu. Necelý měsíc před odběrem se ale stalo cosi závažného a Bella je na ocet. Chudina malá, tohle si nezaslouží!

Read Full Post »

O kočičí výstavě aneb všechny kočky za sebou, za sebou…

O víkendu byla v Praze kočičí výstava. Ne že bych Chuděru Chiméru tahal na něco podobného, ale vždy je to příležitost navštívit spoustu koček a podívat se, kdo jsou vlastně zač ty paní, které si říkají chovatelky. Konkurenční boj a nevraživost tu jdou ruku v ruce s veselou náladou těch, které na sebe nevražit nemusí.

Read Full Post »

Veselé Vánoce přeje Chiméra aneb to bylo zase vzrůšo

Tak je to za námi. Vánoční kočičí horor, za který si mohu sice sám, ale nebylo zbytí. Někteří věrní čtenářové si možná vzpomenou na hrůznou story kolem Chiméřina kotěte Barbuchy z loňského podzimu. Tehdy jsem málem přišel o Barbuchu i o Chiméru, tudíž bylo rozhodnuto, že Chiméra již nebude připuštěna.

Read Full Post »

Chimérické nedělní povídání o mojí superiózní nadkočce

Juž drahná tomu doba, co naposled jsem psal o svojí milované a jediné kočce Chiméře. Pochopitelně se nevytratila, ani nepozbyla na své kráse, půvabu či inteligenci. Jen je to jako v každém vztahu, který funguje. Není potřeba mluvit o něm každý den, vše se má tak, jak se mít má. Přesto i u nás je několik novinek k podivení…

Read Full Post »

Chiméra terorizuje, kdykoli ji jen napadne, že by to bylo fajn

Je na čase sdělit světu, jak se má moje kočka Chiméra. Už dlouho o ní mlčel můj blog a ji to viditelně netěší. Naposledy jsme řešili blechy. Nechtěl jsem se k nim vracet, ale ony se vracely neustále k nám. Nepomáhá už vůbec nic, letošní úroda těch bestií je nezničitelná. Tedy byla. Po třetím koupání a vyprání všeho blechy povolily.

Read Full Post »

O kočce, která v pěti měsících sama vymyslela terorismus

Kdo si pamatuje na Chiméřino kotě Barbuchu, bude si dozajista vzpomínat i na to, že se dostalo ne do dobrých rukou krále Miroslava, ale do rukou kamarádky, která je navíc ještě (krom Barbušina majetku) ještě navíc učitelka na gymnáziu. To dává tušit mnoho zábavných historek. Že nevíte jakých? Tak to čtěte dál…

Read Full Post »

Dokud se mňouká, ještě se neumřelo aneb Chimi žije!

Měl bych se také vrátit ke kočkám. Tři měsíce a kus. To není krátká doba v kočičím životě a v našem rodinném kočičinci se toho událo, no jéje. Kotě Barbucha utěšeně roste a v půl roce by už klidně mohlo skládat kočičí maturitu z dělání po čem nic. Chiméra přežila tři měsíce beze mě a je už zase veselá a maminka má nový přírůstek.

Read Full Post »