Vinobraní a slavnosti všeho druhu jdou na d(s)račku

Zase víkend u burčáku. Po dlouhé době mě to vytáhlo k blogu. Je to totiž český fenomén, který dokonale podtrhuje všechny stereotypy, které o nás panují. Vyrazíme kamkoli, kde se prodává bahno s poetickým názvem burčák. K tomu nám hraje dechovka, nebo Divokej Bill. Stánkaři všech barev nám prodají svoje ohavnosti… Je krásně.

Read Full Post »

Střepy ze sklenice poezie poznamenané krajem u Pálavy

Sledoval jsem zase z okna jižní Moravu. A nejen z okna, přiznávám, zase jsem ji pil plnými doušky ze sklenky se stopkou a prohlížel si ji přes žlutavé víno. Co je to za pocit, který tu na člověka sedá? Co je to za pocit, který nutí podívat se hlouběji k sobě samému než jinde na světě?

Read Full Post »

Prosincový kout poezie a zase jednou z Moravy

Prosinec. Kdo by to byl řekl. Je to tu zase, ty chvíle, kdy mizí silnice (a nejen ony) do jiných světů. Nevíte dny, ani hodiny, kdy přijde sníh, zima a krutomráz. Ale ještě je vidět slunko poránu za cáry mlhy na Moravě, ještě se tu a tam ozve pták, ne vrány, ty ještě ne… Ještě není slunovrat. Ale už brzy.

Read Full Post »

Pracovní víkend aneb pak že akce Z už nejsou

Jsme na rodinných statcích na jižní Moravě a musím říct, že tak nepoetický výlet jsem už dlouho nezažil. Ono to bude nejspíš tím, že je tak hnusně, že není vidět ani Pálava. K tomu i kdyby vidět byla, já ji nevidím, protože stojím se zbíječkou (dobře, je to jen menší kango) v lisovně a střásám omítku.

Read Full Post »