Jako odpovědný redaktor, i když v tomto případě spíše mediátor, krásné knihy O díře z trychtýře se musím vyjádřit ke článku, který zveřejnila spoluautorka Toy Box – navzdory tomu, co píše Toy Box, mi totiž kniha připadá opravdu krásná a povedená.
Rád bych celou nepříjemnou věc vylíčil i ze svého pohledu – zvlášť proto, že v textu od Toy Box byl dosti natvrdo napaden Pavel Růt, skvělý a uznávaný knižní grafik a držitel řady ocenění (stačí se jen podívat na některé tituly, které graficky připravoval, a některé pasáže z textu Toy Box se vám začnou jevit docela jinak). Mně, jako odpovědnému redaktorovi, tak nezbývá, než si nasypat popel na hlavu za to, že se mi nepodařilo uhladit komunikační cesty natolik, aby si obě zainteresované strany vyšly vstříc. Dělal jsem vše, co jsem mohl, ale nestačilo to.
Dle přání autora textu Petra Stančíka měla celou knihu původně kreslit Květa Pacovská. Ta ale již dělá pouze vlastní autorské věci, čili mne napadla jedna z nejvýraznějších kreslířek mladé generace, jejíž práce si vážím a mám ji ve velké úctě – Toy Box. Pavel Růt patří mezi naše nejlepší grafiky, volba to byla jasná, koneckonců udělat díru do knihy není tak snadné.
Pavel obvolal tiskárny; sdělili mu, že mohou udělat díru 18 mm. Když došlo na lámání chleba, tiskárny nám ovšem sdělily, že umí díru jen o o tři milimetry menší, protože teorie je jedna věc a praxe je věc jiná – za to ale opravdu nemůže Pavel Růt.
Je pravda, že data u Pavla ležela od začátku září a Toy Box odevzdala obrázky včas. Druhá věc je, že Katalyzátor a akce na něm spuštěná končily na konci října, čili času byla spousta a Pavel Růt v následujícím měsíci vysadil asi osm dalších titulů. Nevím přesně, co si ti dva udělali, ale hádám, že Pavel Růt zaspal a Toy Box měla domluvené hlídání. Pavel Růt je noční pták, často pracuje celou noc, čili se mu podobné věci stávají. Toy Box jej za to nejspíš patřičně telefonicky vyplísnila, hádám, že i dost nevybíravě, a Pavel, povětšinou zvyklý řešit věci v klidu, také klidným nezůstal. To všem není omluva, jen snad jakési vysvětlení. Nicméně kdyby se na světě méně křičelo, všechno by šlo lépe.
V tu chvíli jsem měl říct, že najdeme jiného grafika. Ale nikdo jiný než Pavel neumí spočítat, o kolik se musí při skládání archu posouvat díra v podkladech, aby všechno dopadlo dobře. Věděl jsem to. Proto jsem přemluvil Pavla, aby se neurážel, že na něj někdo křičí (nota bene když má dotyčný někdy pravdu), že Toy Box je prostě jen precizní po všech stránkách, a Toy Box jsem se snažil vysvětlit, že zatímco ona je perfekcionistická a velmi přísná, Pavel Růt zosobňuje chaos v jeho nejtvořivější a nejlepší verzi. A že výsledky stojí za to.
Ve článku mimo jiné nezaznělo, že Pavel navrhoval, aby texty nebyly v navrhovaných obláčcích. Také říkal, že by bylo dobré něco přikreslit na předěly. Ale vysadil knihu přesně podle autorčiných pokynů, čili se ukázalo, že je potřeba něco dokreslit a text v obláčcích moc nefunguje. Namísto schůzky nad první verzí sazby mi Toy Box volala ve 23:30 a spílala Pavlu Růtovi zhruba jako ve svém článku. Když o půlnoci telefonát skončil, věděl jsem dvě věci. Že neusnu a že tudy vážně cesta nepovede. Dva lidé, kteří se už nedokážou ani pozdravit, spolu nemohou dělat knihu. Přitom možná stačilo poslat poznámky, co je potřeba upravit. Kdyby nebyla komunikace u bodu absolutní nuly, vše by se stihlo v klidu a v pohodě. I když… Stihlo by se to lépe.
Tou dobou jsem také podepsal Toy Box papír, ve kterém jsem se za Argo zavázal, že kniha bude do Vánoc. V opačném případě nás autorka hodlala veřejně pranýřovat. Což nakonec učinila stejně.
Knihu pak připravil Bonus, ilustrátorčin kamarád a rovněž výtečný grafik. Shodou okolností přesně podle připomínek Pavla Růta zmizely bubliny a na předělech se objevilo nové, lepší grafické zpracování. Přešel jsem to mlčením, měl jsem radost, že se věci hýbou. Ovšem tou dobou už nutně vzniklo na knize zpoždění. Následovala taškařice s velikostí díry, během něhož jsem vyslechl nejsprostší telefonát svého života, ale zůstal jsem klidný a snažil se přijít na nějaké řešení.
Zmenšili jsme po dohodě s Bonusem v poměru trochu celou knihu, takže se zmenšila i díra uprostřed. Jiné řešení nepřicházelo v úvahu, protože Toy Box celou dobu kreslila na díru větší. Všechno tedy dobře dopadlo. Zdánlivě. S obtížemi jsme našli jedinou tiskárnu, která byla ochotná se do riskantního podniku pustit. Vyvrtat díru do knihy není legrace. Vše se dělá ručně a jde o hodinářskou práci. V knize není milimetr žádná míra, ale tady odvedla tiskárna Bookprints skvělou práci. Kvůli knize se kupoval speciální vrták a každá z nich se dělá ručně. Lépe by to nikdo nezvládl.
A to dokonce i přes to, že sorbalin, speciální materiál na desky, byl z papíren dodán s velkým zpožděním. Moc za to tiskárně děkuju, knížka, která vypadá moc pěkně, může dělat radost pod stromečkem. Bohužel někomu jinému než mně. Já už z ní mít radost nedokážu.
Zanechat Odpověď