Po uzření Padesátky budete potřebovat Domácí péči

Vidět v jednom týdnu hned dva nové české filmy, to je jako… To je nezvyklé a někdy jich tolik nestihnu ani do roka. Letos už jsem viděl čtyři, což si nedokážu vůbec nijak vysvětlit, ale řekněme, že se to tak sešlo a dál se tím nezaobírejme. Došlo k tomu vlastně náhodou, ale viděl jsem Domácí péči Slávka Horáka a právě před chvílí Padesátku, druhý film Vojty Kotka.

Read Full Post »

Člověk se musí obětovat. Ať je sebeblbější.

Návrat blbýho a blbějšího. Když jsem se o tomhle filmu dozvěděl, doufal jsem, že si někdo dělá legraci. Pak mi došlo, že mám pravdu a někdo si nejen ze mě, ale i z ostatních, legraci skutečně dělá. Oni skutečně natočili film po dvaceti letech. Nemuseli. Nikdo se o to neprosil. Ale stejně to udělali. Nemilosrdně. A já na to musel jít, což znamená, že vy už nemusíte.

Read Full Post »

Bitva nedopočitatelných armád je konečně za námi

Tak už jsem ho taky viděl. Ať je mu země lehká! A nemůžu si pomoct, měli to nazvat O trpaslících a elfech. Nebo tak nějak, protože Hobit je tam jen jeden a vlastně by se to bez něj tady v posledku docela obešlo. Víte, rád bych řekl, že jsem to asi nepochopil, abych byl z obliga…

Read Full Post »

Ví to už i Nolan: Nikdy nezapomeň štípačky!

Doplnil jsem si včera vzdělání a zašel na Nolanova Instalatéra. Bylo štěstí, že jsem ten samý den zrovna přečetl Shaun Tanova Pravidla léta, protože jedním z těch nejdůležitějších v knize je: Nikdy nezapomeň štípačky! Bylo evidentní, že Nolan přemýšlí podobně, protože co by to bylo za instalatéra, kdyby ty štípačky nechal doma? Minimálně na zemi se mu moc hodily – a kdyby si je vzal do vesmíru, mohlo být vyvrcholení filmu ještě o poznání lepší!

Read Full Post »

Urbanův Santiniho jazyk se dočkal obstojného zpracování

Tak jsem viděl film podle Urbanova Santiniho jazyka. Sám autor předlohy předznamenal, že pokud jste knihu nečetli, nejspíš film nepochopíte. Nesdílím tento názor. Nepochopíte jej, pokud jste běžným divákem veřejnoprávní televize, pro kterou je Santiniho jazyk natočen. V kinech jej nepotkáte.

Read Full Post »

Fresh Film Fest naservíroval doslova boží film na Střeláku

V rámci Fresh Film Festu jsem si došel v pátek večer, ni déšť ni vichr mne nezastavil, na film Religulous. Dokument režiséra Larryho Charlese a komika a scenárista Billa Mahera je vážně síla. Přiznám se, že už v půlce filmu jsem měl dost, na další šílené záběry už jsem neměl kapacitu, ale víra je víra a ta se nezastaví.

Read Full Post »

Jak jsem zhlédl vikinské drámo s názvem Když letí havran

Nakladatelství Argo má velmi soukromý filmový klub, kam jsem se dostal ale úplně náhodou. Přibyl jsem zrovinka v okamžiku, kdy pouštěli jediný islandský film, který jsem kdy viděl. Byl to zážitek zcela svébytný, proto se o něm musím aspoň krátce zmínit. Bylo to něco mezi Osadou havranů a Pro hrst dolarů.

Read Full Post »

Febio Fest zase v plných obrátkách aneb Kde žijí diví potvoři

Loni jsem byl během Febiofestu ještě v Indii, tudíž jsem jej nemohl navštívit. Letos už mám ale splněno.  Už v neděli jsem viděl film, což považuji za úspěch. A navíc jsem se trefil do něčeho, na co se dalo koukat, což se mi poslední dva ročníky nepodařilo. Navštívil jsem film Where the wild things are s českým názvem Max a maxipříšerky.

Read Full Post »

Jsem v pokušení pět pustou chválu na Ženy v pokušení

Již dlouho tomu, co mlčela tahle rubrika. Je to i tím, že na filmy moc nechodím v poslední době. Na Ženy v pokušení jsem vyrazil s nulovým očekáváním, a protože se vyskytla příležitost. Dobře, četl jsem v Reflexu rozhovor s Eliškou Balzerovou, a tak jsem byl trošičku zvědav. Ale choďte na české filmy s nějakým očekáváním…

Read Full Post »

Po Pandoře doporučuji návštěvu u knih Orsona Carda

Psát o Avataru tak dlouho po premiéře nemá moc smyslu. Už z toho důvodu, že všechno bylo řečeno i napsáno – kladné i záporné. Důležité je asi napsat, že se to Cameronovi zase povedlo a pak taky připomenout jednu zaprášenou sci-fi knihu, která je vlastně takový Avatar, jen s daleko větší hloubkou a lepším poselstvím.

Read Full Post »