Praha je území nikoho – zima je pryč, jaro neví, co si počít

Je to jako po prohrané válce. Po válce skončené k nechuti a trpkosti na všech stranách. Rozhořčení poražené armády je cítit vzduchem, a i když okupovala celé měsíce město, člověku je z toho všeho nakonec smutno. Kde jsou ty hrdé bílé čepice, které se snesly na město jako jestřábi jednoho večer? Zašlapány v bahně.

Read Full Post »

Vítejte na psycho-trancové party. Bude to sci-fi jízda

Nastoupil uspěchaně do poletuchy, snažil se nerozhlížet. Jeho navigace nefungovala, stejně jako se nemohl připojit ze svého okruhu na síť. Zbyly mu jen veřejné terminály, ze kterých se toho moc dozvědět nemohl. Oni věděli, kde je, zatímco on si připadal jako slepý. A to všechno v předvečer psycho-trancové party roku, která ochromí mysl celého města.

Read Full Post »

Šumař dopisuje Kočkolínu, stíhá to ještě letos

Je noc a já bych měl po celodenním stěhování spát. Jenže jsem nějak zjistil, že Kočkolínu musím dopsat ještě ve starém bytě. Jinde by to asi nešlo. Takže mě chytla psavá a já jsem v úplném závěru vyprávění. Chybí mi asi už jen dvě kapitolky. Vás jich tedy čeká ještě asi pět. Snad vás budou bavit.

Read Full Post »

Je třeba dopsat Kočkolínu, tak se snad zadaří

Když už jsem se rozhodl, že pojedu do té Indie, uvědomil jsem si, že bych měl pro jistotu dokončit pár věcí. Třeba dopsat Kočkolínu. Kdybych zahynul nějakou obzvláště obskurní smrtí, mohlo by to pomoci mé tvorbě. Z toho důvodu hodlám mít alespoň jedno dokončené dílo pro příští generace.:)

Read Full Post »

Kočkolína opět na blogu aneb už se blíží konec

Kočkolína se pomalu ale jistě blíží k závěru. Původně jsem plánoval sto normostran, ale abych udržel hustotu děje, není radno text příliš natahovat. Navíc si to samo určuje, jak a kam to chce proudit. Já jen zapisuji, co mi někdo šeptá po probdělých nocích do uší. Vlastně ani nejsem autor…

Read Full Post »

Zase týden a zase je tu pokračování příběhu

Někdy jde psaní Kočkolíny samo, jindy těžko. V takových chvílích se vkrádá otázka, zda psát dál, nebo čekat na inspiraci. Kdo ví. Krom vnuknutí musí autor ovládat i řemeslo, bez něj by to nešlo v psaní stejně jako nikde jinde. Jenže je to potom skutečně ono? Je to právě to, co chce autor lidem říci?

Read Full Post »

Další kapitola o hledání Bystronožky je tady

Ten čas neskutečně letí. Je to už týden, co jsem se vrátil k vyprávění příběhu o Kočkolíně a Bystronožce. Zanechal jsem vás v napínavém okamžiku, kdy vše někam spěje, ale nic není rozhodnuto. Dnes tedy příběh pokračuje zatím nejdelší kapitolou, ve které se odehraje mnoho podstatných věcí…

Read Full Post »

Kočkolína mi nedá spát, takže je tu další várka

Přiznám se, že mne to nějak pohltilo. Ten příběh se vynořil zpátky poměrně bez varování a najednou dává větší smysl než tenkrát. Je okurková sezona, a tak může Kočkolína dostat více prostoru, než by tomu mohlo být jindy. Slibuji ale, že dva dny po sobě ji už dávat nebudu. Jen teď to tak asi musím udělat…

Read Full Post »

Kočkolína se vrací po půl roce odmlky na blog

Je to už poměrně dlouho, co přestala na blogu přibývat pokračování příběhu o Kočkolíně a Bystronožce. V zimě totiž nějak došla šťáva, a i když jsem věděl, jak příběh dopadne, nebyl jsem s to jej dokončit. Dnes se to ale vrátilo. Jako by toho půl roku nebylo, sedl jsem a psal, kde jsem skončil…

Read Full Post »

Co se děje v noci ve Vnitrobloku u Šumaře

Je takové vedro, že nikdo nečte blog. Tedy ano, pár věrných čte hic nehic. Já si ta tepla užívám. Skutečně jsem proti nim neřekl jediného křivého slova, denně chodím plavat, denně nemůžu horkem spát a sedím u otevřeného okna. A když už takhle máte to okno otevřené, zaslechnete kde co…

Read Full Post »