Dnes mě strašidelně bolela záda, až do okamžiku, kdy jsme dojeli do kláštera Tašilhunpo. Co si o tom mám myslet, vážně netuším, protože po návratu do Mysore začala záda bolet zase. Asi bych se měl zavřít do kláštera a zůstat v něm. Byl to ovšem zajímavý den.
Jen připojení a klávesnici mám dnes příšerné, tak to asi zkrátím, když je ta neděle. Cesta trvala celé dvě a půl hodiny tam a pak zas zpátky. Viděli jsme místnost, kde přespává Dalajlama, když zavítá do kláštera, a mluvili jsme s opatem. Velmi usměvavý a vzdělaný člověk. Po všem tom indickém to byla zajímavá zkušenost.
Tašilhunpo byl druhý nejvýznamnější klášter v Tibetu, žilo v něm až 6 tisíc mnichů, pokud se nepletu. Dnes je komunita také velká, žije tu asi 1000 lidi. U kláštera je i škola. Mniši z tohoto kláštera navštívili před časem Prahu s tradičními tanci Čham, tak jsem jel najisto. Vyměnil jsem výlet k nim za cestu k monolitické soše, kam stejně jezdí všichni.
Po návratu do města jsme se ještě jednou vypravili k prodejci olejů a já k santalu a citronové trávě dokoupil olej šafránový, z vodní lilie proti komárům a nakonec ze zeleného jasmínu pro dobrou náladu… Cena byla, když jsme byli bez průvodců, poloviční… Indie, Indie…
Kašel už mě přechází, ale sedá mi to na krk. Záda bolí svinsky. Skoro to vypadá na angínu, ale na to jsem málo chcíplý. Ale je to jedno s druhým, dějí se tu prapodivné věci na každém rohu…
Na kašel je nejlepší odvařit cibuli a přidat slivovicu aby se to dalo pít …
Ahoj když to tak čtu tak mě pěkně sereš jel bych taky
Ahoj Ríšo,
koukala jsem na fotky a jsou fakt krásné – úplně Ti závídím!!:)
Brzo se uzdrav a užívej.
Jana