Včerejšek byl náročný, nejinak je to s dneškem. Sobotní den jsem strávil na Eroticonu, večer na čtení almanachu Wagon, které zase jednou dokázalo, že poezie není mrtvá a může nabídnout i něco víc než jen „čtení básniček“. Účast nebyla velká, ale ti, co přišli, rozhodně neměli čeho litovat. Jeden večer, tři básníci. Kteří?
Tentokrát byli hosté z blízka i z daleka. Večer zahájil Ivo Harák, který v současnosti žije v Benátkách nad Jizerou. Jeho verše, představené na večeru poezie, jsou jakýmisi momentkami z cest, výjevy a živé obrazy, které básník zachycuje, všude kam jej cesta zavede. V některých případech se mu podaří zachytit i onu zvláštní stříbřitou zář, kterou vydává podstata věcí. Není to sice příliš často, ale i pokud by to byla jediná báseň, bylo by to dobré.
Jonáš Zbořil (1988). Nejmladší ze čtení a jeden z nejmladších autorů Wagonu vůbec. Jméno, které slibuje české poezii něco, co už tu zas tak často nevídáme. Melodický, průhledně čistý, ale přitom hluboký pohled na věci kolem sebe, na prožitky. V Jonášově poezii se zračí věci, které zatím nejvíce potkával v životě, velkou roli hraje rodina. Ale hraje ji pěkně, komorně, celé se to moc krásně poslouchá. Jen by neměla hrát tak dlouho… Ač nejmladší, četl nejdéle a pozornost ke konci odplouvala k nevkusným obrazům na zdi. Soukromý vzkaz – Jonáši, stačilo to po povídku, ale dobrý.:)
A závěr. Po vložce Tajného slunce a jejich písni Hory masa nastoupil k mikrofonu Pavel Novotný. Frontman kapely Nabídka dne a showman. Navázal na odvázanou píseň poezií, která vychází z promluv zachycených na ulici z úst i z hlav lidí, které denně potkává. A protože je básník, ví, co si lidé myslí a jak si to myslí. Řečové proudy přerušované nejrůznějšími jazykovými smogy, zámlkami, repeticemi, plné hovorovosti… Proudy slov, které mění směr i barvu, to vše ve skvělém přednesu, bez kterého by jim chyběla celá polovina té jejich uhrančivosti. Experimentální německá báseň z pera (jméno autora vypadlo, než jsem dojel domů) bylo důstojné vyvrcholení celého čtení. Pavel Novotný předvedl jednu z nejlepších performancí v celé historii čtení Wagonu.
Inu, dobré to bylo. Fotky jsou k vidění na Flickru.
Děkujeme 🙂
[…] přišel bych o jedno z nejlepších čtení v historii Wagonu vůbec. To podstatné již vystihl syčák Ricarderon, který mě předběhl ještě v noci anebo dnes dopoledne, mně tedy nezbývá než jeho závěry […]