Jsou knihy, které má člověk rád. Ovšem jsou knihy, které má nejen rád, ale které miluje, má je v lásce od dětství a nic mu je nedokáže vzít nebo pokazit. O takové knihy se pak moc rád dělí s dalšími lidmi. Nejspíš to budou kamarádi, později vlastní rodina. Občas se ale podaří podělit se o ni s někým více vzdáleným, ba možná nejvzdálenějším…
Právě to se podařilo Miroslavu Poštovi, který po několikaleté práci dotáhl do konce projekt „Pejsek a kočička“. Kniha, kterou zná snad každý alespoň průměrně v dětství šťastný Čech, právě vyšla tibetsky. Dozvěděl jsem se o tom na ksichtovníku díky Tomáši Baldýnskému, což jen potvrzuje, že toto podivné médium není jen žrout času.
Miroslav Pošta, kterého vůbec neznám, píše, že strávil několik let vyřizování právních náležitostí s dědici bratří Čapků. Překlad byl vytvořen přes angličtinu, česko-tibetského překladatele prý zatím k dispozici nemáme.
Ale povedlo se to. Pejsek a kočička vyšli v jazyce národa, který je nám svým osudem tak blízko. A co jiného bychom měli přeložit do tibetštiny než knížku autora, kterého zabil okupační režim? A když je navíc ta knížka tak, tak krásná?
Neuvěřitelné a zajímavé! Jak je vidět, stávají se i normálně nepředstavitelné věci.
Jinak kdyby bylo potřeba, tak já už pár let tibetštinu studuji, tak můžu pomoct.
Mějte se fajn,
Mirek
mhrdina@gmail.com