Že jsem u rodičů na Moravě, to už jste pochopili. Myslím ale, že jsem se ještě nikdy nezmiňoval pořádně o tom, jak se zde mluví. Dokonce jsem na vysoké škole jednu seminární práci vypracoval o tomto regionu, o kterém, zřejmě jako o nesystémovém, zarytě mlčí i taková kapacita jako Bělič.Kdo neznáte Běliče, tak to byl největší odborník na dialekty a zmapoval nářečí v celé České republice. Postihl kde co všechno, ale zdejší kousek vynechal. Já se mu ani nedivím, protože to, jak se mluví tady, je tak divné, že pro to není žádné vysvětlení.
Ležíme jihozápadně pod Brnem, dialekt je tu ale nejvíce podobný nářečím z Hané, která je od nás vzdálená dobrých 100 kilometrů. Je to zvláštní, divné a jak už jsem řekl – nesystémové. Společné prvky najdeme v dialektu brněnském, přesto je ten zdejší, užívaný zhruba v oblasti bývalé oslavansko-rosické uhelné pánve, ještě specifičtější a od češtiny spisovné vykazuje odchylky ve všech oblastech morfologie.
Výrazný důraz je zde kladen na dlouhé ó, což je právě specifikum Hané, se kterou nemáme nic společného. Pochopitelně zde neuvedu všechny typické příklady, to by byla opravdu delší seminární práce, ale za všechny uveďme třeba časování slovesa vědět. Ve třetí osobě množného čísla tu nezaslechnete oni ví či vědí, ale oni vijó. Stejně pak musijó, střílijó (zde si povšimněte změny e na i způsobené měkkým l, které se zde dodnes ve výslovnosti používá) a dalších. Často slyšitelná je zde však i varianta, v níž proběhla diftongizace monoftongu, což znamená, že už se neříká střílijó, ale střílijou (monoftong je to ó, diftong ou).
Důvod, proč tohleto všechno vlastně píšu, je sloveso babóňat". Zaslechl jsem ho po letech včera. Věta zněla: To oni tó dobó ještě babóňajou." Povšimněte si té krásné rozkolísanosti mezi ó a ou. Kdybyste chtěli překlad, znělo by to v celomoravské variantě: To oni ještě vzpouzí/vzpouzijou/vzpouzijá", čili děcka ještě nespí. Krásné sloveso, no uznejte.
Moc hezké jsou i koncovky adjektiv, kdy spisovné -ý není nahrazováno středočeským a globalizovaným -ej, alébrž dlouhým -é. Já su uplně blbé z teho." Jak jste si všimli, e nahradilo v tomto případě obvyklé o. Nechodí se zde s těmi", ale s tema klukama", v ukazovacích zájmenech vůbec t neměkčí, takže máme s tým a ne s tím. Taktéž nepotkáte někoho, ale někeho.
Z časů minulých se zde také dochovalo množství germanismů, které se sice vyskytují i jinde, ale zdejší výslovnost je rozhodně nejlepší. Mluvím např. o žufánku a šuflatech. Slovní zásoba je zde vůbec kouzelná a skutečně se na takto malém prostoru nemá cenu tím vším zabývat. Vystačme si s tím, že nejen Nohavica žije v rázovitém regionu.
Pro rejpaly z Prahy, kteří neznají nic jiného: říká se zde ta hadra" a světla se rožínajó. Je to od slovesa rozžehnout a imperativ zní skutečně rožni". A ano, není to pouze zdejší specialita, jedná se o jednu z běžných moravských variant, v čemž spatřuji skutečné kouzlo českého jazyka. Navíc pamatujte, že ač se vám to líbí nebo ne, základy moderní spisovné češtiny leží právě v tomto kraji – Jan Blahoslav a Jednota bratrská sídlili dlouhá léta v Ivančicích a první čtyři díly Biblí kralické ze šesti byly vytisknuty přímo v Ivančicích. Teprve potom byla tiskárna přesunuta k Žerotínovi do Náměště a následně do Kralic, kde byla Bible dokončena.
To, že to obrozenci zvorali a vzali špatný vzor, ani to, že jazyk tu od těch dob celkem zparchantěl, už není můj problém, já umím obě varianty.:)
Úžasné, \“babóňajou\“, jsem uchvácen :).S moravštinou mám taky zážitek, na koleji jsem měl spolubydlícího z Adamova, který studoval angličtinu. Já na internetu objevil nějaké anglické vtipy, kde se pořád vyskytovalo slovo \“cocumber\“. Tak jsem se kolegy zeptal, co to znamená. Bleskově odpověděl, že \“ogurek\“. A nevěděl jsem zase nic, protože na západě Čech je okurka odjakživa okurka :).
re:Jojo, to zase můj spolubydlící od Ohře byl zcela vyveden z míry, když mu jeden Moravák řekl, že nemá čas, že spichá. S děsem v očích se mě pak ptal, jestli taky někdy spíchám, což jsem kvůli změněné kvantitě vůbec nepobral.:) Nakonec jsem mu to snad podal tak, že to pochopil.
Tak doufám,že si přečtu nějaké řádně nářeční básně, Šumaři!
re:Proboha, to po mně nechťé, su snad otrok, abych psal poeziju v tem dialektisku? To se mně teda nesce.:)
ňuňuňu……ťuťu….;–p
to Wu – a to buď rád, že spolubydlící ještě mluvil slušně – od mojí maminky by ses totiž dozvěděl, že cucumber je přece oharek :o)to Šumař – babóňat jsem taky ještě neslyšela, v kraji mého polovičky je to \“pabózňat\“ nebo \“zbózňat\“. Jo hele a víš, co jsou to \“cukle\“? Tím zase spolehlivě dostávám ostatní já :o) (\“…a vem si sebou cukle…\“ – nechápavé pohledy od mé spolubydlící z Čech :o))A to nemluvím o případě, kdy jsem jednomu ubohému pražákovi vmetla do obličeje: \“Rožni!\“ Vyvalil na mě oči jak šnek :o)
re: kryskaPantofle si s sebou beru i bez vyzvání. Mám ploché nohy.
:o))) boduješ :o)))
U nás na Kyjovsku…je babózňat spúzat, pro změnu :)) A taky máme oharky, erteple a turkyň.
Jak tak sleduju tu slovní zásobu, začínám litovat geografického původu. Na západě Čech kromě pár germanismů máme akorát vošouchy… Ale rožni znám – jako \“roužni\“. Kryska: oharek? No tak to bych fakt koukal jak vrána, vtipy s nedopalkem … :).
Tohle znáte? http://morce.slovniky.org/Já to ted objevil a kochám se…
to wu – to je dobrej odkaz, dík! :o)))
re: WuO těch stránkách skoro stojí za to napsat samostatný post. Na to, že je dělal někdo, kdo v životě o slovníkářství neslyšel, jsou velmi dobré. Ale je škoda, že to nedělali nějací češtináři. Pak by to byl zdroj přímo fantastický. Ostatně i to, že tam lidé posílají další slova, je úžasné. Málokdy se člověk dostane k tak životnému dílku. Díky za link.
Moravský slovníkKdyž jsem si tam přečetl, že moravsky vršek je \“kryt na čínském pere\“, chvíli jsem to musel luštit 🙂
Babóňat jsem už slyšela, ale myslela jsem, že je to něco jako courat se. Jinak v Brně \“rožínáme\“ odjakživa.