Villonská balada M. Horáčkovi aneb tak strašlivý je Kudykam

Včera jsem byl na Horáčkově Kudykamovi. Těšil jsem se, i když kritiky byly zdrcující. Po zhlédnutí části představení – celé jsem prostě nevydržel – jsem se rozhodl, že svou kritiku napíšu ve formě, kterou si vybral i sám autor. Ve villonské baladě. Zaslouží si to, protože veršotepec je to zdatný a má můj obdiv. U básní to ale asi tak končí.

.

Chtěl bych vám říct, ach pane Horáčku,

že na Kudykam šel bych za kačku.

Ale za víc? Namoutě už nikdy!

Vždyť po přestávce jsem celý zjihlý

prchal o překot a předtím řval fuj

když zpěvák s ohonem vlnil svůj lůj

po jevišti s tou mladou baletkou!

Ostatní tleskali a já – ou ou…

Nevěřil vlastním očím blankytným

Jediné, co se dalo, byl váš rým.

.

Na deset slabik mne utáhnete

Villona znám snad už od dítěte

ale proč nechal jste zpívat šmíru

která s intonací je na štíru?

Proč jen jste obsadil řitní herce

kteří snad zvládají kotrmelce

ale ty výkony na jevišti

při kterých šatnářky hrůzou piští…

Pod touhle střechou se vám to vymstí.

Hrůzou padám já i venku listí.

.

Co děje se týče, jaksi stojí.

Ti herci, mnozí z nich podobojí,

k čemu jsou údy, často nevědí,

klátí se v Opeře jak medvědi!

Jen místo bručení jaksi kvílí!

Kdyby to trvalo jenom chvíli,

jenže než Hapka všechno vypustí

pozbude Horáček přerychle cti.

Lepením písní svých mezi verše

dosáhnete leda snad na rešerše.

.

Jenomže když chcete lyrikály

ze kterých se lidé nepokálí

chce to krom o dost lepší režie

též těžce melodické orgie

a ne levnou šmíru zpod kamene.

Tady bych musel začít další baladu, kdybych se chtěl držet formy, což se mi zrovna teď nechce, protože jsem už řekl asi tak 75 % toho, co mělo zaznít. Ztotožňuji se s názorem, že Gombár (aka režisér) má panickou hrůzu z prázdné scény. Že kulisy jsou samoúčelné. Přidám jen, že ony nejvtipnější pračky ze všeho nejvíc připomínají tři obří vagíny (zavání to splíny).

Že herci neumějí zpívat, jsem už řekl, ale vyzdvihnout musím hned druhé číslo Kudykamu. Ten člověk patřil k tomu nejhoršímu, co jsem kdy slyšel. O nic lepší nebyla ani představitelka Martiny, ať už byla, kým chtěla (a nejspíš Hana Holišová).

Z kuloárů jsem se přitom dozvěděl, že to už to je teď dobrý, protože orchestr to do těch tatrmanů, co si říkají zpěváci, nedokázal nasoukat ani za měsíc, co se to hraje, ale že už je to sto a jedna.

Proboha, pane Horáčku! Pokud chcete kvalitní produkci pěveckou (a je jedno, že Hapka už vykrádá sám sebe), nemůžete lovit mezi pražskými muzikálisty.  Neumí ani zpívat, ani hrát. Právě proto ty nenávistné reakce médií!

Vaše verše jsou řemeslně zručné, má to šmrnc (i když občas dochází šťáva) a být to sbírka, zatleskám vám. Ale tohle je hluboce pod vaši úroveň. Namísto povznášející podívané – kterou jste měl dozajista na mysli – dostáváte vy i my odporný kýč nehodný vašeho jména.

Když jsem po té přestávce odcházel, řekl jsem šatnářkám: „Vidíte, já můžu domu a vy ne.“ Zasmáli jsme se tomu, ale byl to hořký smích. Ty paní jsou panečku kritičky. Ty byste měl poslouchat, ty už viděly věcí. Ale něco tak hrozného, to vidí jen málokdy.

Reklamy