Včera jsem byl na Horáčkově Kudykamovi. Těšil jsem se, i když kritiky byly zdrcující. Po zhlédnutí části představení – celé jsem prostě nevydržel – jsem se rozhodl, že svou kritiku napíšu ve formě, kterou si vybral i sám autor. Ve villonské baladě. Zaslouží si to, protože veršotepec je to zdatný a má můj obdiv. U básní to ale asi tak končí. (Celý příspěvek…)
Reklamy
