Včera jsem se stal útokem sabotáže, která měla za cíl zviditelnit jeden cizí blog. A světe div se, povedlo se to. Majitel/majitelka provedl/a velmi zajímavý tah. Napsala mystifikační příspěvek o několika nejnavštěvovanějších a nejvýraznějších blozích na bloguje. Věřte tomu, že to vyšlo na 100 %.Než se ale dostanu k tomuto případu, troufnul bych si po těch dvou letech blogování osvětlit, jakým způsobem takový blogger získává čtenost. Není to nejsnadnější, zvlášť v přeplácané internetové síti, ale existuje několik postupů, které se mi velmi osvědčily. Bohužel jen jeden z nich má jistý výsledek, ostatní jsou spíše dílem náhody.
Ten jistý je ten nejnechutnější – Válka osobností/blogů
O co jde? Je to snadné. Buď vás někdo naštve a vy mu to vracíte (oprávněně) a bráníte se něčemu. Zde rozeznáváme dva případy. První je relativně (aspoň z počátku) konstruktivní diskuse, která je zajímavá pro rozličné a rozdílné argumenty. To ještě jde. Pak je tu ovšem válka za účelem zvýšení čtenosti, kde se jen marně snažíte vykrýt pomluvy a podpásové argumenty včetně urážek. Pokud jste na straně vyzyvatele, je dobré vybrat si co nejznámější osobnost a doufat, že bude reagovat. Až s reakcí to nosí ovoce.
Mně se bohužel stávalo spíš to, že jsem nečekal tak prudké reakce a jen jsem zíral, co všechno jsem se v komentářích dozvěděl. Ať už je to ale válka jakákoli, strašně psychicky vysiluje a pokud nemáte hroší kůži, může vám některé věci a lidi pěkně znechutit. Nedoporučuji.
Pozn.: Skvělé je také urazit vědomě či nevědomě nějakou skupinu. Čím militantnější, tím lepší. Za svou pravdu budou se bít. Nedoporučují se ozbrojené skupiny.
Způsob druhý – Sólokapr a kauza
Tohle je nejlepší, ale bohužel zcela nepředvídatelný způsob. Tady si troufnu i jmenovat, protože na jedné kauze se udělal" celý můj blog. Jednalo se o neskutečně zmrvený překlad Burtonových veršů od nakladatelství Dybbuk. Můj článek se nějak dostal k Frantovi Fukovi a ten dal odkaz na Novinky.cz. A bylo to. Za týden sedm tisíc lidí, z nichž někteří už zůstali, jiní se dozvěděli, kdo je Šumař.
Bohužel kauzy jsou věc jednorázová, a tak velká už se mi nikdy nepovedla. Kdo ví, zda se kdy povede, protože to naopak energii přidává, je to bezbolestné a zdaleka nejúčinnější.
Zatřetí – Pečlivě bloguj
Tohle je dobrá rada nad zlato. Budou-li čtenáři vědět, že u vás často něco najdou (aspoň 4x týdně), naučí se k vám chodit pravidelně. Budou zvědaví, co se zas objeví.
Tohle má ale obrovskou nevýhodu – když se nic neobjeví v čase, kdy to všichni čekají, bude to divné. A pozor – divné to nebude ani tak čtenářům jako vám. Prostě vynecháte. Máte absenci. Strašný pocit. A že by měl být hluchý týden? To nikdy, proboha… Chtěl bych vás varovat! Nikdy nezakládejte jednomužný blog, na kterém bude článek každý den! Větší hovadinu nikdo nikdy nemůže udělat! Podívejte se na mě! Jestli budu chtít jednou přestat, povede se mi to jedině s pomocí psychologa. Fakt.
Neposlední rady – To co už bylo řečeno jinde
Pár rad, které nejsou ode mě: Pište dobře a pokud možno bez chyb (já vím, měl bych si zamést před vlastním prahem, ale zase to píšu denně… já vím, to mě neomlouvá). Někde se taky psalo, že jste-li hezká bloggerka, máte se ukazovat. Já jsem ošklivý blogger, tak tu fotky nevedu, ale mám hezkou kočku, tak sem dávám její fotky.:)
A co že se mi to tedy stalo? Dnes jsem se prostě dočetl, že Šumaře, stejně jako další blogy včetně Ostravaka, píše Patrick Zandl… Celé to odhalil v rozhovoru bývalý správce bloguje Arthur Dent. Má jediné štěstí, jsem jmenovaný hned jako třetí blog, který má Zandl psát.:)
Pak jsou tam další a další bloggeři, u kterých se předpokládá, že jsou dost ješitní na to, aby sledovali, odkud jim chodí lidi. U mě to zabralo, u jiných taky.:) Teď jde o to, kdo o tom napíše. Já to třeba udělal. A kdo to nalinkuje? Já to třeba udělal, ale zas tak zadarmo to teda nedám.:)
Tedy,to varování o jednomužném (jednoženném, v mém případě) blogu s články denně přišlo pozdě… 😉 . Ale čtenost mám, myslím, docela slušnou (rozhodně vyšší, než bych byla čekala) a to jsem nepoužila nic z výše uvedeného (tedy krom pečlivého blogování, samozřejmě 🙂 ). Jo, a to, že Šumař je Patrik Zandl, to jsem si včera přečetla taky. 😉
Šumaři, Šumaři…Opravdu myslíte, že se po téměř pěti letech psaní \“blogu\“, kdy je moje jméno profláklé jak falešná pětka, potřebuju \“zviditelnit\“ tím, že odkážu na několik blogů jiných lidí? Co bych z toho, Šumaři, měl? Šumaři, prosím, odstraňte odkaz na můj článek, ať nemáte nějaké výčitky, že jste se stal obětí sabotáže, já udělám totéž, a místo Šumaře dám někoho jiného, kdo pochopí, že jde o vtip. Je mi srdečně jedno kdo o tom napíše, pár lidí se pobavilo, a o to mi šlo… S úctou Martin Malý
Nad mým příspěvkem to vypadá, že se schyluje k \“válce blogů\“ 🙂 Na Šumaře jsem přišel náhodou, chodím sem téměř denně a téměř nikdy nelituju. (Výjimku tvoří ty případy, kdy Šumař zapomene napsat článek.)
re: ArthurMilý Arture!:) Vtip jsem pochopitelně pochopil a slušně jsem se zasmál.:) A čekal jsem, že se zasmějete i vy tady. No nic.:)
re: ArthurA ještě jednou.:) Čtenost to zvyšuje oboustranně.:)
Bohužel, po těch letech, kdy jsem o sobě čítával podobné články, leč míněné naprosto vážně, potřebuju asi trošku víc nápovědy, že jde o legraci. Takže jsem se nezasmál a jen jsem kroutil hlavou. To je holt daň profláklosti.
Nojono… Po těch letech, kdy jsem o sobě četl podobné články, míněné naprosto vážně, holt potřebuju asi větší nápovědu a výraznější \“mrknutí okem\“. To je holt daň za tu profláklost. 😦 Tak se nezlobte.
Herdek, kterej blb dělal tenhle blbej systém, že se komentář neobjeví a když ho napíšu znovu, tak se objeví hnedle dvakrát?! Asi si pudu stěžovat na Bloguje!