Čikori zase válcují českou hudební scénu. Halelujá!

Jen co jsem se vrátil z Milána, došlo mi, že je ono úterý, kdy Iva Bittová společně s obnovenými Čikori hraje v Paláci Akropolis. A co myslíte? No ano, šel jsem si koupit lístek. Dlužno podotknout, že 500 Kč byla cena přepálená (v Brně hráli den předem za 350), což se projevilo na návštěvnosti. Ale kdo ty peníze dal, neprohloupil.

Bittová je fenomén, který se vymyká zdejším poměrům. Kdyby byla spisovatelkou stejných kvalit, jako je hudebnicí, mohl by se citově oploštělý Viewegh jít zahrabat i se svými lamentacemi o tom, jak ho kritika nemá ráda. Bittová lamentovat nepotřebuje. Maximálně tak štká se svými houslemi do mikrofonu. Sama o sobě je výtečně jedinečná, ale přičteme-li skvělé muzikanty, kteří dnes opět znamenají Čikori, dostaneme hudební těleso patřící k absolutní špičce české scény. A pohříchu nejen české.

Minimalistický Venca Václavek si po letech hraní s Ivou vyloženě užívá. Má ji přečtenou a baví ho, co na jevišti provádí. Navíc s jeho stoickým klidem ho nevyvede z míry vůbec nic (ani to, když k němu Bittová přijde zezadu a začne mu uprostřed písně vískat holou hlavu). Prostě drží linku a usměrňuje Bittovou v místech, kde by se sama za sebe až příliš rozvášnila.

Vyzdvihnout musíme i nováčka souboru Oskara Töröka, který pro změnu patří ke špičce mladé generace (když jsme s Vibrou Ethernou natáčeli před lety album, Oskar nám hostoval na trubku – což si chlapec nepamatuje, ale on je hvězda a my nikoli…:). Jeho projev do Čikori zapadá, snivá trumpeta kontrastuje jak s Bittovou, tak s Václavkem. Pravda, Oskar se tu a tam nechá unést vlastním zvukem, ale daří se mu hlídat se. Po pár dalších koncertech bude zážitek ještě silnější.

Miloše Dvořáčka také není třeba představovat. Mág za bicími a s perkusy navíc předvádí hru na podivné skleněné tyče, s nimiž zatím tak docela neví, co si počít. Ale ono to přijde. Zbytek zcela bezchybný a působivý, stejně jako výkon Jaroslava Honzáka na kontrabas.

A co Čikori nabídli? Skvělou atmosféru, opravdovou muziku a elektrizující kouli energie vrhanou do poloprázdného sálu Akropole. Některé z hitů posluchači znali více než dobře, další písně byly „neohrané“, navíc trubka jim dodává punc novosti.

Čikori se podle všeho dali dohromady, aby spolu vyrazili na zahraniční turné. Budiž pochválen tento nápad, protože společně předvádějí něco, co klidně můžeme nazvat národním pokladem (a jde to i bez arbitráží vůči státu). Jejich hudba má kořeny silně zapuštěné v Moravě, a to jí dává jedinečnost i sílu. Bittová navíc dokáže bezprecedentně zprostředkovat zážitek z písní i těm, kteří nerozumí česky.

Působí na nejnižší pudy člověka (Venca Václavek se svým šamaněním ji přitom tiše, ale důrazně podporuje), zachází až na pole, kde jsou jakékoli estetické kategorie neplatné a zcela bezmocné. Protože Iva Bittová je. A jsou i Čikori, o nichž už si nikdo nemyslel, že je kdy znovu uslyší naživo. Pokud tu možnost budete mít, rozhodně neváhejte.

Fotogalerii najdete ZDE.