Zase víkend u burčáku. Po dlouhé době mě to vytáhlo k blogu. Je to totiž český fenomén, který dokonale podtrhuje všechny stereotypy, které o nás panují. Vyrazíme kamkoli, kde se prodává bahno s poetickým názvem burčák. K tomu nám hraje dechovka, nebo Divokej Bill. Stánkaři všech barev nám prodají svoje ohavnosti… Je krásně.
A o to tu jde. Je přece krásně a burčák je tak skvělé pití. Má esprit a jiskru. Je jednou za rok. To, že 95 % lidí v Praze nikdy burčák vlastně nepilo a pijí nepřefiltrované bláto, k čemuž zakusují prefabrikovanou klobásu z gumopryže nebo slavnou českou specialitu – nedopečený trdelník.
A k tomu ta atmosféra. Ve Znojmě se letos šetřilo. Radnici došla trpělivost a změnila organizátora. Projevilo se to třicetiprocentním úbytkem všeho. Je ale pravda, že ani tady se letos na burčák nedalo narazit. Hrozny mají takového cukru, že se jednalo spíše o lepidla, která nebyla dostatečně rozkvašená. Ale aspoň to bylo čisté.
Ohavná šunka za 600 Kč/kilo, která už zažila lepší časy, metráky slovenských sýrů za podobně nekřesťanské peníze… To bylo panečku. Naštěstí u Kořínků zase měli chleba se sádlem a se škvarky za 10 Kč kus. Cibule grátis.
Střih, Praha, Grébovka. Smrt. Lidi všude, pijí již zmiňované bláto, mlaskají si, jak jim to šmakuje. Žaludek se zvedá jak z produktů (Modrý sklep měl jako jediný slušný produkt, ovšem stejně nerozkvašený jako byl ten znojemský před týdnem), tak z množství Pražanů. Burčák nestojí 60 Kč za litr, ale 100. Praha Caput Regni. Oj, to je žraso.
Střih. Ivančice, Svatováclavské trhy. To si nespletete. Vietnamci, kýčovitá keramika a lokální kapely na pódiu. Burčák. Právě na půl cesty mezi Znojmem a Prahou (co se kvality týče). Nejstrašidelnější je, že stánkaři mají svoje claymy. Svoje místečka. Jsou tu každý na svém dobře deset let čtyřikrát do roka. Tradice.
Jen halda (skutečná halda) lidských hoven v rohu kostela, přímo na hlavním náměstí, pět metrů od stánků, vypadá na tradici zbrusu novou.
Odpoledne jedu do Drnholce. Vinobraní tam budou mít poprvé. Tak snad si spravím chuť.
No dost přesný, jen že v Praze “burčák” stál i násobně víc než kilo za litr, pakárna. Já na tyhle akce kašlu. Na burčák jsem zašel sice do Grébovky, ale přímo do vinařství, a celkem ušel. Sice taky stovka, ale vzhledem k mrňavé vinici to beru jako specialitu.