Je sobota a já jsem na Vysočině. Mají tu vlastní rybníky a les. A proto jdu na houby do vlastního v zásadě. Poprvé a možná naposled, kdy se mi něco takového stane. Je to tu vskutku poetické a bouřky mají přijít až odpoledne. Ale jak jsou teď pořád, odrážejí se mi i ve verších, co mi lezou na jazyk…
Pobožná
.
Kristus jí visel na krku
a bylo vidět
.
že s ní má kříž
.
.
Bouřná
.
Je bouřka
Už hoří doma svíce
.
za všechny poutníky
za sveřepé lvice
které jsou na cestě
zpátky do savany
.
Až kroupy spadají
budou zase samy
